Zápas sedmiletí (18. 8. 2016)
Zápas sedmiletí
Ve čtvrtek 18. srpna jsme měli samozřejmě naplánován výjezd do Edenu na zápas se slavným belgickým klubem Anderlecht Brusel. Plány jsou však jedna věc a skutečnost druhá. Takže z pohodového odjezdu v 16:25 se stalo hektické shánění auta na poslední chvíli, protože Miloš se nakonec nemohl z pracovních důvodů zúčastnit a právě on měl být řidičem. Vojta naštěstí auto sehnal, tak jsme mohli vyrazit. Vyjeli jsme cca v 17:15 ve složení Vojta, Vamp, předseda a já. Nejenže jsme vyjížděli v tento šibeniční čas, ale nepřála nám ani dopravní situace. Postáli jsme si už před Humpolcem, dálnici dali bez větších obtíží, ale zasekli jsme se před spořilovským sjezdem. Nebýt toho, stíhali bychom začátek zápasu úplně v klidu. Takhle jsme dorazili asi v 7. minutě.
Již cestou jsme kvitovali úvodní sestavu, kterou se DU rozhodl v Edenu prezentovat. Posazen na lavici náhradníků byl trápící se Souček, který bohužel stále hledá svou loňskou formu, a v základu se objevil Tonda Barák či Levan Kenia. Na beku nepřekvapil Honza Mikula (již v 9. minutě střídán Míšou Frydrychem, který naopak překvapil mile), stejně tak nás potěšilo posunutí Šventíka do zálohy. Trenérovi v podstatě nebylo co vytknout – parádní ofenzivní sestava.
A znát to bylo především v prvním poločase! Rozhodně se na to dívám subjektivně a zaujatě, ale myslím, že právě v těch prvních 45 minutách jsme na Belgičany parádně vlítli, nic jsme jim nedali zadarmo a nejenže jsme jim byli rovnocenným soupeřem, my jsme je dokonce i přehrávali! Byla radost se na naši hru dívat, kluci makali, pressovali, snažili se. Bohužel, naše snahy nebyly přetaveny v žádné branky. Do kabin se tak šlo za stavu 0:0 a my začínali trochu doufat, že by to mohlo vyjít! Když ne výhra, tak alespoň slibná remíza do odvety.
Naše naděje byly však hodně rychle vystřídány nepochopením a smutkem. Co se to během poločasu s našimi hráči stalo? Na hřiště se vrátilo 11 vyjukaných mužů, kteří absolutně zaspali začátek. Zatímco soupeř do druhé půle samozřejmě vlítnul a chtěl vstřelit branku. To se mu vzápětí povedlo – ve 49. minutě je po nepřehledné situaci gól připsán našemu brankáři jako vlastní. Sebevědomí našich opět rychle kleslo, Slávisti se vůbec nemohli dostat do zápasu. V 60. minutě přišla další rána – 0:2. A o 11 minut později přišel další krásný belgický gól – 0:3. Byla to hodně rychlá a velice studená sprcha. Slávisté samozřejmě chtěli s výsledkem něco udělat, vstřelit alespoň branku, ale ani dalekonosná střela Gina nebo břevno Frydrycha k ní nevedlo. V samém závěru měl snížení na hlavě Muris Mešanovič! Branku ale trestuhodně minul. V náš neprospěch se skóre již naštěstí také neměnilo. Bohužel tak jdeme do odvety s domácí prohrou o tři góly a s žádnou vstřelenou brankou soupeři. Nejhorší je, že první poločas jasně ukázal, že bychom na Anderlecht měli! Zdá se však, že červenobílí musí aspoň jeden z poločasů prohospodařit.
Co se týče fandění, kluky jsme podporovali, co to šlo. Support se povedl, včetně nádherného chorea, z důvodu přísného zákazu jsme se vyvarovali pyrotechniky. Do Edenu dorazilo něco málo přes 16 tisíc fanoušků. Jejich lítost na konci byla obrovská. Ale i tak – hoši, děkujem!
Markéta